Létající prasata

Je jaro 2006 sobota, vstávám tak jako vždycky – zadkem napřed. Jedno oko, jen tak na kousek – nojo, je tam hezky. Hned je to lepší.






Vstanu, klasika proces

kuchyň-------koupelna----kuchyň------pes------obývák
voda na čaj ---hygiena -----zalejt čaj ---vyvenčit ---snídaně

Anda (dcera 20 blond, dlouhý vlasy) schází z patra napůl ve spánku. Dneska je hezky – dneska by to šlo, zkouším to. Jo, šlo by to, byla lakonická odpověď.

Tak po snídani motorky a jedem. Od nás z vesnice je to co by kamenem dohodil na dálnici, nemusím jí, ale směr Lány, Křivoklát je to dobrý start. Na Velké Dobré najedeme na dálnici – před sebou asi 15 km než zase sjedeme.

Jedu první, Anda za mnou - nádherný den. Jedeme tak akorát, já enduro a v té době Anda na Varadero 125. Pohoda jízda. Při sjezdu z prvního kopce nás předjíždí Mercedes, stříbrnej, coupé, odhadem tak 150 km/h, ale v tomhle autě a po ránu, by to neměl být problém. Byl…

Vidím to jako teď. Tam kde v protisvahu končí pole a začíná les, vyběhne z toho lesa HEJNO: O) DIVOKEJCH PRASAT. Velká bachyně vpředu, lončáci kolem ní a nějaká selata, vypadá to, že je jich nějak moc. Brzdový světla Mercedesu září i v tom protisvětle. Chvilku mi letí hlavou, co se dá dělat, když se tohle stane. Bylo to rychlý, nečekaný, veliký….

Prasata to zvládla až k dělícím svodidlům. KDYBY, KDYBY – TAM TY SVODIDL A NEBYLA – NIC BY SE NESTALO. Mercedes by to dobrzdil, prasata zmizela naproti v lese… všechno by bylo ok.

Byl to jen zlomek vteřiny, Mercedes brzdil, já taky, Anda za mnou taky. My stojíme a Mercedes ještě chviličku NE. Nejsme dost blízko, abychom to slyšeli, ale vidíme, jak ta ohromná bachyně jde přes střechu. Lončáci létají vzduchem každý na jinou stranu. Pár těch nejmenších se stahuje zpátky. Zbytek je groteskně rozhozený kolem stojícího Mercedesu. Jedeme tam, ten chlap musí být na sra…

Stavím motorku na „policajta“, Anda za mnou. Dávám jí mojí žlutou helmu a posílám ji dopředu stavět auta. Ten chlap není na sra…., vylézá z auta. Je mimo, vykulený, něco brumlá. Beru ho za ruku a vedu na krajnici. Jde, „neklade odpor“ :o), ještě tam sedí nějaká ženská, ta je úplně vedle…

To auto není až tak moc zdemolovaný, i když pár desítek tisíc to sebere, slušná aerodynamika. Ta ženská nechce z auta. On putuje po kraji silnice a někam volá, už se chyt. Kolem se válí zranění divočáci, jeden se ještě zvedne a zatáhne zpátky, odkud přišel.

Trochu mi trne z těch prasat, nezažil jsem to, ale zranění prý dokážou nadělat dost paseku. Kličkuju mezi nima. On volá policajty. Najednou nějakej blbec projede mezi mnou, tím autem v levém pruhu a prasatama snad 80 – 100km/h.

Podívám se co Anda, snaží se, mává, ale není to moc platný - kdo jede, pokračuje jen mírně sníženou rychlostí.

Pošlu ji na stranu, mám o ní strach. Vlezu do silnice, mávám vestou, helmou, jdu proti těm autům skoro na středový čáře…. Kolem mě zbrzdí a pak na to šlápnou – našli skulinu…. Mají na spěch v sobotu kolem 10:00???

Přijíždějí první policajti. Jen hlídka. Pustí majáky, volají kolegy z dopravky. Ukazuju jim ta sražená krvácející prasata, co se snaží zvednout. Chci, aby je alespoň dostřelili. Odpověď je jednoduchá: „To my nemůžeme, to musí myslivci.“ Snažím se jim vysvětlit, že trpí, jezdí kolem auta a může z toho být další mela. Nic, ještě padlo něco o papírování při použití služební zbraně.

Přijíždí dopravka. Všichni se sejdou s tím řidičem. Ptám se, jestli potřebují nějakou výpověď. Prý ne, svědka mají, řidiče….

Stál jsem tam jak vůl.

Sedli jsme na motorky a jeli svou cestou.

PS. To místo je na mapě jako Bad Memories – hádejte proč.