Klid pohoda, doutník, kafe v kelímku, hlava si dělá, co chce. Lítá sem a tam. Syn už je na světe, zvládl dramatický nástup na tenhle svět. Jediný, co jsem mohl v ta chvíli skutečně udělat a nějak mu snad pomoct, bylo to, že jsem mu dal celý švy jméno. Snad mu to nějak pomůže, modlil jsem se v duchu. Nejsem věřící, ale když je ouvej, tak něco jako motlitba se vždycky odněkud zevnitř vyvalí.
Nějak se mi dneska ani nechce domu. Dám ještě jeden doutník a teď redbull, aby co? Nevím, sedím, čumím před sebe. Bude mi příští rok 50. Jsem po dvou infarktech, jedný katetrizaci. Rozvedený po 25 letech, se dvěma dětmi ve vlastní péči (děti? 23 a 21 let to jsou dospělý) na tímhle prckem, co se pere o život. Dluhem na domě, který už jsem dvakrát zaplatil a teď splácím co si manželka (bývalá) vzala.
Co udělám když... hlava generuje leccos, usmívám se. To se mi stává, takovej ten přiblblej úsměv chvilku před tím, než si uvědomím, že mě něco napadlo.
Napadlo. Čína. Jo to je vono.
Mozek jede na plný koule. Ukrajina, Rusko, Mongolsko, Čína. Vidím to v barvách Beijing, já na náměstí Nebeského klidu, stojím na tom místě jako ten student, co zastavil tank? Možná ne von, ale veřejný mínění, ale je to slavná fotka.
Beijing je ve vnitrozemí, co takhle až k Pacifiku na dohled. Je to jasný, bude to Šanghaj. Není to Pacifik, ale je to nejvýchodnější místo v Číně.
Hlava jede na plný výkon. Jak zpátky. Tou samou cestou? To je nuda. Dalo by seto přes Blízký Východ, Irán a pak?
Jasný a co kdybych přejel náš kontinent na šířku? Myslím by to mohlo dát něco přes 120 stupňů to je třetina povrchu Země. Dobrý. Pak to tedy znamená ještě nějaký nejzápadnější místo. Podle mě by to mělo bejt v Portugalsku. Jo Portský mám fakt rád. Jasné základní trasa Družec, Šanghaj, Porto.
Dokouřil jsem. Dopil tu břečku v kelímku. Svítím jak xenon. 50% šance, že to vyjde, 50% šance zvládnu to, co po cestě nastane a bude mi 50, až se do toho dám.
Mám pro sebe cíl, co mi asi nedá spát, mám o čem přemýšlet, co se učit, JE TO VONO. I název je na světě.
100 days of riding – mad not bad
-
Tak před rokem jsem dostal tenhle nápad. Vypadalo to slibně, tak jako
všechna přání. Skutečnost mi ale dala za vyučenou.
před 15 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat