Jak to začalo - co se muselo stát

vystaveno: 12. 5. 2008
staženo na přání rodičů: 13. 5. 2008 - 27630 přečtení
Díky vám všem, kdo jste tento článek četli, poslali na něj odkaz. Snad každý, kdo jej četl se na chvíli zamyslel a několik následujících dnů přibrzdil, věřím že to nečetli a nezamysleli se jen motorkáři, ale všichni, kdo jezdíme na našich silnicích.
R. Kipling - "Jsme jedné krve ty i já"
J. Homolka - "Krev nám při nehodě teče stejná"

Teď už je jedno, kdo skutečný LUKY byl, tady už ho nebude nikdo urážet, pomlouvat. Teď je LUKY symbol, název projektu, kterého je možná tam někde garantem

původní text z iDnes (fotografie je ilustrační)

Motorkáři jsou vrazi III Dnes - se mi zabil kamarád LUKY

Včera a dnes v noci jsem psal o pohledu motorkářů. Statistiky jsou otřesný, ale u někoho blízkého, dostávají úplně jiný rozměr. Nějak to víc cítím. Sedím tu nad prázdnou plochou wordu, všechno se mi honí hlavou. LUKY, proboha, co jsi dělal. Po pěti letech poprvé na motorce, po necelých pěti minutách UŽ NEJSI. LUKY VOLE VRAŤ SE, NEBLBNI – KURVA… To ne fakt, tohle ne…….

Jsem proti těm klukům, z tréninku, starej pazour. Většinou je jim kolem třicítky a míň. Někteří mi říkají Dědku, můj syn je pro ně víc kámoš, než já. Já je někdy vnímám „skoro jako další svoje kluky“ (dva svoje už mám 23 let a 5 měsíců :o), cizí, ale moji :o)

LUKY k nám patřil od začátku, co jsme rozjeli SKS, byl v tý základní partě, co s námi začala. Bylo mu 32 let (je to fakt divný ten minulý čas), chlap jak hora. Vždycky v pohodě. Snad nikdy jsem ho neviděl naštvanýho. Když mu bylo nejhůř (tenkrát se nějak rozešel s přítelkyní, tak byl smutnej), ale ne naštvanej.

Minulý týden po tréninku jsme dali kafe a on nadšeně vyprávěl o tom, že zas bude mít „mašinu“ Hondu Fareblade CBRRE 1000, plánoval, kam se vyrazí a tak. Nebyl předemnou dvatřicetiletej chlap, ale malej kluk. Oči mu zářily, usmíval se jak měsíček, na moje poznámky, o „zbytečných dělech“, se jen usmíval. Rozloučili jsme se dotekem pěstí a šli každý domů. To jsem ho viděl naposledy.

Dneska, sedím u počítače, kontroluji diskuse na „Motorkáři jsou vrazi (sebe)“, při tom dělám svou práci. Chvilku četuju s rukama z bmw gs site a napadá mi, po tom včerejšku a dnešku, udělat sdílenou mapu na google Earth.

Přemýšlím o tom, co udělat, aby kluci zbytečně neumírali, článek moc nezmění. Musí se stejně, když se něco stane, o sebe postarat sami – snad víc informací by pomohlo, snad alespoň těm, kdo chtějí…… Snad...

Zvoní telefon, kamarád Petr: „Kámo, dáme kafe, jedu ze Žiliny“. Nehodí se mi to, mám rozděláno, tak to přehazuju na zítra večer. Ticho. „Kámo - LUKY je mrtvej“. Ticho. Jsem taky zticha, nedochází mi to hned.

Ptám se: „Kterej LUKY“? Ticho. „LUKY“ ...... Ticho na obou stranách. „Jasně“, říkám, „za patnáct minut , Unhošť - pumpa“. Všechno jde stranou. Jsem z toho všeho jak vopařenej, nemohu tomu uvěřit, to není možný. LUKY. Sedám na motorku a jedu….

Za patnáct minut jsem na pumpě. Petr přijíždí chvilku po mně. Je zválcovanej, jak ho neznám, je to kickboxer, má super kondici, ale tady a teď je to houžev.

KAMARÁD PETR - Vypráví mi, co se stalo.

„Luky si dneska vyzvedl motorku, jel si jí přihlásit, chtěl si to udělat sám. Směje se jak sluníčko na hnoji a vyráží. Kámoš, co ho přivez, jede za ním. Nestačí mu, tak je kousek pozadu. Vjíždí do esíčka a je vedle – motorka ve škarpě, LUKY v lese“.

„Zastavuje, nevěří svým očím – to není pět minut, co se vydali do Kladna na technickou. Luky tam leží, je celej divně zkroucenej“. Víc neřekl… Ticho. „Pak volal záchranku, policajty. Byl na místě mrtvej“ TICHO, jak v hrobě. Pijeme svý, plechovkový kafe. Ticho, divný hnusný ticho. Petr zvedne hlavu, jen se na sebe podíváme.

Chlap jak má být a je na měkko (upřímně já taky, a to jsem takovej kámoš nebyl). Ticho. Zvedneme se, rozloučíme se dotekem pěsti, nasedáme na motorku a jedeme beze slov, každej svojí cestou.

Volám Kamaráda Honzu, od toho si bral dneska motorku. Nebere mi to, zkouším to znovu a znovu nic. Jedu za ním. Jen zastavím, chcípnu motorku a už se mi otevírají vrata. Honza je na měkko. Ticho, divný ticho. Začnu, že to vím, že jsem jel okolo. Zapálíme si doutník a jsem spolu TICHO. Pak promluví.

KAMARÁD HONZA: „Jsou to hrozný SVINĚ, tyhle motorky“. TICHO. „Říkal jsem mu to“. „Von se hrozně těšil, byl jak malej Jarda, fakt, měls ho vidět“. „Celej zářil, říkal, že to zařídí a je za chvíli zpátky“. TICHO. „No, pak jsme tam jeli“. „Ty vole von se roztrhal vo ten strom“. TICHO, ještě hustší než předtím. Držím hubu, není co říct. Dokouříme, rozloučíme se, dotek pěstí, on odchází jako bez duše, já nasedám na motorku a jedu na místo.

Po cestě mi hlava jede na plný obrátky. Jak je to možný? Tahle otázka je strašně dotěrná, pořád, pořád se vrací.

Jsem na místě. Postavím motorku hodně stranou. Pořád se rozhlížím, aby mě nikdo nesestřelil. Klasický, pěkný esíčko, slušná silnice, co se tady stalo?

Jdu po stopách, jsou čerstvý. Hodně přemýšlím, jestli fotit. Nechce se mi ani troch. Dodám si odvahu a udělám pár snímků. Jedu domů a ta otázka je tu pořád“ „Jak je to možný“.

Po cestě přemýšlím, co s těmi záběry. Nejsou moc dobrý, jsou z mobilu a už se skoro stmívalo. Vymazat? NE! Není toho moc vidět, ale je tam krev kamaráda, kterej dneska…Ne, já vám je sem dám, třeba vás to alespoň na chvíli zbrzdí. Je mi jasný, že jen někoho, že to se musí prožít, aby člověk uvěřil. I nám otrne, tak to chodí.

Jsem doma, celej. Přítelkyně se jen podívá, je zticha. Jdu do pracovny, ona se jen zeptá“ „Dáš si čaj“? „Jó“, jediný co ode mne slyší.

SYN HONZA (on, moje dcera, přítelkyně všichni jezdíme na motorkách:

Přijde za mnou do pracovny, sedne si vedle mě na židli, koukám na něj a hned: „ TO NE, TO NE - buší mi v hlavě, mohl to být i ON“. Jsme zticha. Už všechno ví, kluci držej pohromadě. Nabízí mi nějaký fotky. Beru si je. Sedí, chvíli na sebe koukáme, já kouřím, on mlčí. Zvedne se, jede za rukama, slezou se v Zanziku, na chvili….

Volám kamaráda Toma, nezvedá mi to. Pak se ozve, mluvíme spolu, byl tam hodně brzo po tom, co se to stalo. Byl asi jeho největší kámoš. Odkaz na audio….

KAMARÁD TOM - do telefonu: audio….

Jsem doma, sám v pracovně: Motorhead - Hammered na plný pecky, píšu a pořád se vracím ktomu, co jsem dnes viděl. KURVA TO NE

Co teď? Nevím, nic mi nenapadá, snad jen to, že Blbý a Dobrý místa - na google Earth, přejmenuju po LUKYM (že dám dohromady partu lidí, co mi pomůže takovou věc přivézt na svět na:

Luky umřít v botách, to chlap má, ale KURVA PROČ TAK BRZO A TAK ZBYTEČNĚ!!